Fantasy - svět mimo realitu na Blog.cz

Takže, z důvodu toho, že jsem nějak nikdy neměla ráda blog.cz jsem se rozhodla, a konečně tozhoupala k tomu, že přesunu můj blog na www.askelon.blogspot.com. Pokusím se to zase nějak obnovit a začít zase psát :) Pokusím se překopírovat všechny články které mám tady i tam. Tak jo, ahoj :)

Jó, Řecko je krásné, ale Česko to prostě není :) Bylo to úžasné, krásné, lidi jsou skvělí, památky krásné... Ale stýskalo se mi po Ostravském vzduchu :)

Hranice, neboli Bělotínský týden zpěvu - jedna z nejlepších akcí o prázdninách :) Prostě.... To se tak na jeden týden sjedou do Hranic na Moravě všichni lidi, kteří mají chuť si zazpívat ve sboru, zažít spoustu legrace, nových zážitků, seznámit se s novými lidmi a prostě si užít prázdnin. Jezdí tam jak amatéři, tak profesionálové, dospělí a děti, Češi a cizinci ;) Probíhá to vlastně tak, že se rozdělíme na "děti", mládežníky a dospělé. A pak se zpívá a zpívá a nacvičují se písničky a děti mají po čtyřech dnech koncert :) Na programu jsou písničky, někdy i tance, muzikál.... Prostě je to skvělé :)

Takže, pokud při čtení tohoto článku pociťujete touhu zpívat a podělit se s tím se zbytkem světa, tak si už dělejte čas na začátku příštího srpna :)

Takže, aby to nedopadlo tak, jako předtím, tak Vám jenom oznamuji, že jedu zase pryč, takže na internetu budu nejdříve za dva týdny ;) No, kdyby Vás to jen tak náhodou zajímalo, kam to vlastně jedu... Tak jedu na Bělotínský týden zpěvu, což je úplně úžasná týdenní akce, kde se vlastně furt jenom zpívá a pak je koncert...Je to prostě úplně hypergalaktické :) No, a potom jedu s rodinou za přáteli do Řecka...A paksnad pojedu s kámošem za mým nejlepším kámošem a doufám, že budeme celý den šermovat :) Takže se zatím mějte krásně, skládejte básně a opatrujte si dásně...

No, zatím nemám žádnou fotku, která by nepřesahovala 400 kb, takže si asi budete muset počkat ;)

Mája... Moje nejlepší kamarádka, pořádně se známe asi deset let (no, ona by to určitě věděla přesně :) ), sedíme spolu v lavici, byly jsme spolu na táboře, každý rok spolu jezdíme na jednu akci, máme společné kamarády a zájmy, no prostě... Řeknu Vám, když jsem s Májou a jsme v pořádné náladě, tak nás učitelé vykopávají za dveře :D Prostě...Když jsem s ní, tak se moje... "rozverná nálada" ještě více "zrozverní" a prostě...No, kdo nezažil, nepochopí :) Žijeme jednou knihou, máme stejné hlášky a neplánovaně děláme úplně stejné věci..Jako třeba padáme z klády a tak :) Že, Májo? No, to je prostě Mája...

Mám ji ráda a ikdyž mě někdy štve tím jejím flegmošstvím, tak je prostě moje nejlepší kamarádka a já jsem hrozně ráda, že ji znám...Co bys beze mě dělala, Májo :D No, dobře, co já bych bez Tebe dělala...Hm...No, tak nějak ;)

Na světě jsou lidi, kteří pomáhají. Lidi, které má někdo rád. Lidi, kteří dokážou rozjasnit celý den. Lidi, které máte rádi. Někdy se jim říká, že to jsou andělé, kteří bylli posláni z nebe, aby tady byli s námi. Já jim říkám přátelé. A třeba i nejlepší. A myslím si, že právě o takových lidech stojí za to mluvit a zaslouží si být zmíněni. Takže asi o tom bude tahle nová rubrika. Někdy si člověk musím uvědomit, jaký poklad v nich má...

Tak to jsem jednou měla takovou zvláštní zaklínačskou náladu, a tohle z toho vzniklo... ;)

Dobře, poslední zkouška. Potom už budu úplná Zaklínačka. Pomyslela si. Měla před sebou poslední Zkoušku Trav - zkoušku, která měla dokončit celou její mutaci. Hlavně si přála, ať se dostane do toho malého procenta přeživších, a ne do těch, kteří nevydrželi a v hrozných bolestech zemřeli. Vždy při ní byl nějaký Zaklínač - přesně ten podával všechny ty mutagenní jedy a lektvary. "Dobře, můžeme začít, Aege." Vypila první lektvar. "Au! Ne…" Měla pocit, jakoby jí sžíral vnitřnosti. "Ne, prosím…Dobře zvládnu to, příjdou horší…" Stočila se do klubíčka a snažila se nevnímat tu bolest a žaludek jako na vodě. Přiblížil se k ní s další lahvičkou. "No tak, pojď, nakloň hlavu…" Pomalu ji zvedla a napila se. Vyhrkly jí slzy do očí.
"Ne, au, moje oči, moje oči, prosím, pomoz mi! Prosím, Aege, prosím… Hrozně to pálí, prosím, zastav to, zastav to!" "Buď silná, neboj, za chvíli to bude dobré, pojď, vypij ten další, tak je hodná holka, ještě pár a bude z tebe Zaklínačka, pojď, neboj…"
Vypila další a pozvracela se. Nejhorší byl ten pocit, jako by jí něco sžíralo oči. "Aege, ty oči, utři mi je, hrozně to pálí, nic nevidím, Aege, prosím…" "Dobře, tady je kapesník, ty ale pij, zatím ti je utřu. Tady je lahvička, na, napij se." Lahvička se roztříštila o podlahu. "Já nemůžu, nezvládnu, nemám sílu, musíš mi to nalít do pusy, ano, slyšíš Aege? Udělej to…" "Dobře, ještě ti utřu ty oči, dobře, tak, pij, pij děvče, buď silná, dostaneš se z toho, neboj se, pij a nemysli na to… Tak… Tak je to dobře."
Znovu se pozvracela.
"To nevadí, pij dál! Zase to bude dobré, všechno bude dobré." Napila se.
"Když já… Ty oči… Ty oči tak strašně bolí… Nemůžu je otevřít, nemůžu! Co se to děje? Proč? Utři mi je, prosím, teče mi to do pusy, prosím… Dej mi další."
Hrozně ji pálilo hrdlo. Znovu se pozvracela. "Nevadí, pij…"

*

"Á, už jsi vzhůru, vidíš, já jsem říkal, že se z toho dostaneš, byla jsi skvělá, Zaklínačko." Usmál se na ni.
"Jak dlouho jsem spala?" Zeptala se ho. "No, budou to tři dny."
"Dobře. Můžeš prosím zapálit svíčku, je tu nějaká tma."
"Víš," začal Aegis, "víš, jak má Geralt ze Zkoušky ty jizvy? Tak u tebe to zasáhlo oči. Jsi slepá, Rhünon…"

Radím Vám, pokud jste stejné povahy, neposlouhejte tu Anathemu moc dlouho ;) Já už teda mám splín... (já nikdy neříkám, že mám depku ;) ) No, ne, že by se o to ta Anathema zasloužila, za to ji tleskat teda nemůžeme, ale bylo tam mnoho faktorů, které za to můžou...Však víte...Ono takové splíny...No, takový ten dokola brečící splín je ještě dobrý, to se alespoň vybrečíte a tak... Naštvaný splín je taky ještě v pohodě, vyřvete se, a ono to nějak přejde...Ale co takový ten.....Umlčující? Takový ten, jak jenom sedíte a jste na to prostě špatně. Když už brečet, tak to moc nejde, protože máte všechny pocity úplně umáčknuté až někde v patě a všechny jsou takové utlumené...Takže brečíte a řvete jenom někdy, jinak furt jenom ležíte v posteli, nebo sedíte, koukáte do blba a máte snad tu nejnetečnější náladu, která je. A jenom víte, jak vám je hrozně. A před očima Vám běhají všechny ty černé okamžiky...A nebo vzpomínky...Ty smutné vzpomínky....

No, od té doby, co se kamarádím s jistým člověkem, tak poslouchám úplně jinou hudby (že, Adame?:) ). No, a jedna z kapel, která se mi hodně líbí, je Anathema. Já o té skupině nic nevím, prostě jenom znám některé písničky aprostě se mi líbí :) Takže, pokud byste si nějakou chtěli poslechnout, tak tady jsou dvě, které mám asi zatím nejradši (otevřou se ve stejném okně):

Tak, od 22.7. - 1.8 se odehrála jedna z nejlepších akcí za celé tyto prázdniny :) Jela jsem totiž s mojí nejlepší kamarádkou a mým nejlepším kamarádem na tábor - a že to teda byl tábor :) (proto jsem se taky dlouho neozvala - ještě den předtím jsem byla na jiném táboře). Táborová hra byl porouchaný stroj času, takže jsme jezdili do různých dob a sbírali hodinová kolečka :) Pro mě osobně byl nejlepší den, ve kterém jsme se ocitli za doby krále Artuše. To se jenom šermovalo, střílelo z luku, čermovalo a zase šermovalo :) Bylo to úžasné, skvělé, monstrózní a hypergalaktické... Samozřejmě, abych neurazila nějaké jiné dny, tak i Upíři byli skvělí :) A hned první den - ten byl psycho :) To jsme za tmy šli do jedné místnosti a po cestě stáli takoví ti psycho lidi v kápích a "lucernami" v rukách..no... Uaaach :)Nejlepší ale za celý tábor byl poslední noc...Kdo ví, ten mě chápe :)

Takže - takové poselství budoucím generacím - Děcka, jezděte na tábory :)! Nemyslete si, že jste na to moc staří, že to je jenom pro malé děcka, vždyť co jiného dělat o prázdninách, než jet na tábor? Pak to jsou mnohdy ty nejkrásnější vzpomínky, co za léto máte...